Mazda RX-7 FD3S 3. generace

Třetí generace modelu RX-7, FD (kód podvozku FD3S pro Japonsko a JM1FD pro Severní Ameriku), měla modernizovaný design karoserie. Systém 13B-REW byl vůbec prvním sériově vyráběným systémem sekvenčního přeplňování dvěma turbodmychadly, který byl exportován z Japonska, v roce 1992 zvýšil výkon na 255 k (188 kW; 252 k) a nakonec na 280 k (206 kW; 276 k) v době ukončení výroby v Japonsku v roce 2002.

Hlavním designérem byl Yoichi Sato (佐藤 洋一, Satō Yōichi), další klíčový designér byl Wu-huang Chin (秦無荒), tchajwanský automobilový výtvarník, který pracoval také na Mazdě MX-5 Miata.

V Japonsku byl prodej této řady ovlivněn nedodržením japonských rozměrových předpisů a japonští kupující platili roční daň za nevyhovující šířku vozu. Vzhledem k tomu, že RX-7 byl nyní kvůli zvětšeným šířkovým rozměrům považován za luxusní sportovní vůz vyšší třídy, nabízela Mazda také dvě menší nabídky, Eunos Roadster a hatchback Eunos Presso.

Systém sekvenčního přeplňování dvěma turbodmychadly, představený v roce 1992, byl mimořádně složitý a byl vyvinut za pomoci společnosti Hitachi. Předtím byl použit v exkluzivní japonské řadě Cosmo JC. Systém využíval dvě turbodmychadla, z nichž jedno zajišťovalo zvýšení tlaku o 10 psi (0,69 baru) již od 1 800 ot. Druhé turbodmychadlo se aktivovalo v horní polovině rozsahu otáček, při akceleraci na plný plyn – při 4 000 ot/min, aby udržovalo tlak 10 psi (0,69 bar) až do červené hranice otáček. 19] Proces přepínání probíhal při 4 500 ot/min, s chvilkovým poklesem tlaku na 8 psi (0,55 bar), a zajišťoval semi-lineární zrychlení z široké křivky točivého momentu v celém rozsahu otáček při běžném provozu.

Při jízdě ve vysokých rychlostech proces přepínání přinášel výrazný nárůst výkonu a nutil řidiče techniky přizpůsobit styl jízdy tak, aby předvídal a zmírnil případné přetáčení v zatáčkách.[potřebná citace] Standardní systém řízení turbodmychadla používal 4 ovládací solenoidy, 4 akční členy, podtlakovou i tlakovou komoru a několik metrů předtvarovaných podtlakových/tlakových hadic, které byly náchylné k poruchám částečně kvůli složitosti a vysokým teplotám, jež byly rotačnímu motoru vlastní.

V roce 1995 byla v Austrálii představena speciální vysoce výkonná verze modelu RX-7 s názvem RX-7 SP. Tento model byl vyvinut za účelem získání homologace pro závody v australské sérii produkčních vozů GT a pro 12hodinový závod produkčních vozů Eastern Creek. Zpočátku bylo vyrobeno 25 vozů, později jich Mazda kvůli poptávce postavila dalších 10. Výkon modelu RX-7 SP byl 277 k (204 kW; 273 k) a točivý moment 357 N⋅m (263 lb⋅ft), což představovalo výrazný nárůst oproti standardnímu modelu. Mezi další změny patřil závodní kužel přídě a zadní spoiler z uhlíkových vláken, karbonová palivová nádrž o objemu 120 l (oproti nádrži o objemu 76 l u standardního vozu), převodový poměr 4,3:1, 17palcová kola, větší brzdové rotory a třmeny. Součástí byl také „třikrát účinnější“ mezichladič, nový výfuk a upravená řídicí jednotka. 22 Hmotnost byla výrazně snížena pomocí dalšího použití uhlíkových vláken včetně odlehčené odvětrávané kapoty a sedadel Recaro, čímž se hmotnost snížila na 1218 kg (z 1250 kg), čímž se tento model stal silničním závodním vozem, který se v posledním roce oficiální účasti Mazdy vyrovnal výkonem konkurenčnímu Porsche Carrera RS Club Sport. Tento vzorec se vyplatil, když RX-7 SP vyhrál v roce 1995 závod Eastern Creek 12 Hour, čímž Mazda získala vítěznou dvanáctihodinovku počtvrté v řadě. Vítězný vůz získal o několik měsíců později také pódiové umístění na mezinárodní asfaltové rallye Targa Tasmania. V roce 2001 byla na památku tohoto vítězství pouze v Japonsku představena pozdější speciální verze Bathurst R. Vycházela z modelu RX-7 Type R a bylo jí vyrobeno celkem 500 kusů, které se vyznačovaly nastavitelnými tlumiči, karbonovou rukojetí řadicí páky, karbonovým obložením interiéru, speciálními mlhovými světly a jinou pákou parkovací brzdy.

Ve Velké Británii byla v roce 1992 zákazníkům nabízena pouze jedna verze FD, která vycházela z kombinace amerického modelu Touring a základního modelu. Pro následující rok Mazda ve snaze urychlit prodej snížila cenu RX-7 z 32 000 liber na 25 000 liber a rozdíl vrátila těm, kteří si vůz koupili před tímto oznámením. V letech 1992 až 1995 se ve Velké Británii oficiálně prodalo pouze 210 vozů FD RX-7. FD se do Velké Británie dovážel až do roku 1996. V roce 1998 se na vůz, který při oficiálním prodeji trpěl pomalým odbytem, s nárůstem zájmu a s výhodou nově zavedeného programu SVA stane FD tak populární, že se do země dovezlo více souběžně a šedě dovážených modelů, než Mazda UK kdy dovezla.