Honda Accord MK1 1. generace

Honda Accord (japonsky: ホンダ・アコード, Hepburn: Honda Akōdo, /əˈkɔːrd/), známá také jako Honda Inspire (japonsky: ホンダ・インスパイア, Hepburn: Honda Insupaia) v Japonsku a v Číně a v některých generacích, je řada automobilů vyráběných společností Honda od roku 1976, známá především díky své čtyřdveřové variantě sedan, která je od roku 1989 jedním z nejprodávanějších automobilů ve Spojených státech. Označení Accord bylo použito pro celou řadu vozů po celém světě, včetně kupé, kombi, hatchbacků a crossoveru Honda Crosstour.

Od svého vzniku Honda nabízela několik různých karosářských provedení a verzí modelu Accord a často se vozy prodávané pod značkou Accord souběžně v různých regionech poměrně výrazně liší. Debutoval v roce 1976 jako kompaktní hatchback, tento styl však vydržel pouze do roku 1989, kdy byla modelová řada rozšířena o sedan, kupé a kombi. Do šesté generace Accordu na konci 90. let se vyvinul ve vůz střední třídy s jednou základní platformou, ale s různými karoseriemi a proporcemi, aby se zvýšila jeho konkurenceschopnost vůči konkurentům na různých mezinárodních trzích. U osmé generace modelu Accord, uvedené na severoamerický trh v roce 2007, se Honda opět rozhodla posunout model dále do vyšší třídy a zvětšit jeho velikost, čímž se sedan Accord posunul z horní hranice, kterou americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) definuje jako vůz střední velikosti, těsně nad spodní hranici vozu plné velikosti, přičemž kupé bylo stále hodnoceno jako vůz střední velikosti. V roce 2012 byl sedan Accord deváté generace s menšími vnějšími rozměry opět klasifikován jako vůz střední velikosti s objemem 119 stop krychlových (3,4 m3), čímž jen těsně zaostal za klasifikací „velký vůz“. Sedan Accord desáté generace s podobnými vnějšími rozměry se však s kombinovaným vnitřním prostorem 123 krychlových stop (3,5 m3) vrátil do kategorie „full-size car“; výroba kupé byla ukončena v roce 2017.

V roce 1982 se Accord stal prvním vozem japonského výrobce vyráběným ve Spojených státech, výroba byla zahájena v Marysville ve státě Ohio v automobilce Honda Marysville Auto Plant. Accord dosáhl značných úspěchů zejména ve Spojených státech, kde byl po šestnáct let (1982-97) nejprodávanějším japonským vozem, přičemž v letech 1991 a 2001 byl na vrcholu prodejů ve své třídě s přibližně deseti miliony prodaných vozů. Četné silniční testy, minulé i současné, hodnotí Accord jako jeden z nejspolehlivějších vozů na světě. Accord byl rekordních 36krát na seznamu Car and Driver 10Best.

V roce 1989 se Accord jako první vůz prodávaný pod importovanou značkou stal nejprodávanějším vozem ve Spojených státech[6], od roku 2020 se prodalo více než 18 milionů kusů modelu Accord.

Historie

Poté, co se Honda v 50. letech prosadila jako přední výrobce motocyklů, zahájila v roce 1963 výrobu automobilů. V modelovém roce 1967 představila Honda svůj miniautomobil N360, který odpovídal specifikacím vozů Kei pro japonský trh. Vůz měl příčně uložený motor vpředu a pohon předních kol (FF), jehož uspořádání bylo převzato pro pozdější modely N600 (1969), H1300 (1970) a Civic (1972). Civic zaujímal velikostní mezeru mezi miniautomobily a kompaktními sedany a díky své prostorově úsporné konstrukci nabízel kombinaci hospodárnosti a praktičnosti, která si jej okamžitě získala. Model Civic přinesl společnosti Honda první tržní úspěch v konkurenci výrobců standardních kompaktních vozů, které představovaly růstový segment, neboť prodeje miniautomobilů na počátku 70. let ustrnuly na mrtvém bodě a slábly, a také první výrazný úspěch na exportním trhu. technologie motoru CVCC společnosti Honda, která byla vyvíjena od roku 1970, byla do modelu Civic přidána v prosinci 1973. Její výhodou bylo, že nevyžadovala katalyzátor ani bezolovnaté palivo, aby splňovala emisní požadavky 70. a počátku 80. let.

Po dobře přijatém uvedení modelu Civic na trh zahájila Honda vývoj většího doprovodného modelu. Původní koncept většího, tiššího, výkonnějšího a pohodlnějšího vozu Honda představoval čtyřdveřový sedan poháněný řadovým šestiválcem o objemu 2000 cm3, označený jako Project 653. Informace o tomto projektu byly interpretovány jako označení pro konkurenta Fordu Mustang s motorem V6, což se však jeví jako zmatená interpretace koncepce Project 653. Z důvodů, mezi něž patřilo řízení nákladů na vývoj, využití technologie modelu Civic a schopnost přizpůsobit výrobní zařízení novému modelu, se Honda zaměřila na stavbu úspěšného modelu Civic ve větším balení, označeném jako Project 671. Design karoserie nového modelu byl dokončen na podzim roku 1973, jak uvádí prosincové vydání časopisu Motor Trend z roku 1975, což naznačuje, že práce na Projektu 671 pokročily již v předchozích měsících. Jeden z popisů časové osy však uvádí, že mechanické konstrukční práce v rámci Projektu 671 se rozběhly v roce 1974. Do zahájení výroby nového modelu probíhalo intenzivní inženýrské úsilí, jehož cílem bylo zajistit tišší chod motoru CVCC a jeho větší přizpůsobení vyšším cestovním rychlostem, zdokonalit odpružení pro lepší jízdní vlastnosti a ovladatelnost, vyvinout posilovač řízení vhodný pro lehký kompaktní vůz a zlepšit tlumení hluku v karoserii a rámu. Byly provedeny rozsáhlé předsériové zkoušky v nejrůznějších podmínkách, aby se zajistila vhodnost modelu Accord pro různorodé použití, kterému bude exportní model vystaven.

Pro nový model Honda zvolila název „Accord“, který odrážel „touhu Hondy po souladu a harmonii mezi lidmi, společností a automobilem.“Německý výrobce Opel neúspěšně zažaloval Hondu s tím, že název je příliš podobný jejich modelu Rekord.

Konečná podoba Accordu s prodlouženou přídí a prodlouženou kabinou kupé se svažující se zadní částí typu hatchback byla logickým pokračováním designu stohlavého hatchbacku Civic a poskytovala dostatek prostoru pro použití komponentů odvozených od Civicu. Vykazoval podobnost s Volkswagenem Scirocco, který byl představen v lednu 1974, což vedlo ke spekulacím, že tvar Accordu byl okopírován od Scirocca. Podoba Accordu však byla dokončena několik měsíců před uvedením Scirocca.

První generace 1976

První generace modelu Honda Accord byla uvedena na trh 7. května 1976 jako třídveřový hatchback s výkonem 68 k (51 kW), rozvorem 2 380 mm a hmotností přibližně 898-945 kg. Vozy pro japonský trh uváděly výkon 80 k (59 kW) podle normy JIS (podobně jako SAE Gross), zatímco evropské a další exportní trhy dostaly model bez zařízení pro kontrolu emisí; ten uváděl rovněž 80 k (59 kW), ale podle přísnější normy DIN. Šlo o rozšíření platformy staršího modelu Honda Civic na délku 4 125 mm (162 palců). Aby vyhověl postupně se zpřísňujícím emisním předpisům přijatým v Japonsku, byl motor vybaven technologií Honda CVCC. Accord se dobře prodával díky svým mírným rozměrům a velké spotřebě paliva. Byl to jeden z prvních japonských sedanů s prvky standardní výbavy, jako jsou látková sedadla, otáčkoměr, přerušované stěrače a AM/FM rádio. V roce 1978 byla přidána verze LX hatchback, která byla vybavena klimatizací, digitálními hodinami a posilovačem řízení. Až do modelu Accord a blízce příbuzného modelu Prelude nebyl posilovač řízení dostupný pro vozy s objemem pod dva litry. Japonští kupci museli platit o něco vyšší roční silniční daň než u menšího Civicu, který měl menší motor.

Dne 14. října 1977 (na americkém trhu o rok později) přibyl do nabídky čtyřdveřový sedan a výkon se zvýšil na 72 koní (54 kW), když byl motor EF1 o objemu 1 599 cm3 (97,6 cm3) doplněn a na některých trzích nahrazen jednotkou EK1 o objemu 1 751 cm3 (106,9 cm3) s výkonem 72 koní (54 kW) s pětistupňovou mezinápravovou převodovkou GK-5 nebo 68 koní (51 kW) s dvoustupňovou převodovkou Hondamatic. Technicky se sedan oproti hatchbacku nezměnil a stejný zůstal i rozvor. Výsledkem byl ovšem poměrně dlouhý zadní převis, aby se do něj vešel plnohodnotný zavazadlový prostor. Střecha byla o něco vyšší, aby poskytovala větší pohodlí v interiéru, a Accord Sedan byl první Hondou v Japonsku, která byla nabízena s typicky japonskými doplňky střední třídy, jako jsou zdobené kryty nábojů a krajkové potahy sedadel.

Na americkém trhu byl sedan k dispozici ve třech barvách: Livorno Beige s béžovým látkovým interiérem, Silver s bordó látkovým interiérem nebo tmavě červenou s bordó látkovým interiérem. V roce 1980 se z volitelné dvoustupňové poloautomatické převodovky z předchozích let stala třístupňová plně automatická převodovka (čtyřstupňová automatická převodovka transaxle byla v Accordu použita až v modelovém roce 1983). Severoamerické verze měly mírně přepracované lišty nárazníků. Mezi další změny patřily nové mřížky a zadní světla a u čtyřdveřových (chromovaných) a LX (černé plasty) modelů přibyla dálkově ovládaná zrcátka. Odznaky CVCC byly odstraněny, ale indukční systém CVCC zůstal zachován. Motory kalifornské specifikace zároveň dostaly čtyřportovou hlavu výfukových ventilů a katalyzátor. Tato verze motoru EK1 byla ekvivalentní motoru High-Altitude z roku 1981 ve stavu 49, navíc byla doplněna zařízením pro regulaci proudu vzduchu, které pomáhalo udržovat správnou směs ve vyšších nadmořských výškách (nad 4000 stop). Výkon se zvýšil ze 72 koní (54 kW) u pětistupňových vozů a 68 koní (51 kW) u vozů s automatickou převodovkou s dvouportovým 49stavovým motorem na 75 koní (56 kW), stejně jako u verzí z let 1981-83. V roce 1981 se výkon motoru zvýšil na 75 koní (56 kW).

V Severní Americe přinesl modelový rok 1981 pouze změny v detailech, jako jsou nové látky a některé nové barevné kombinace: [22] Livorno Beige (kódové označení Y-39) bylo nahrazeno barvou Oslo Ivory (č. YR-43). Tmavě hnědá barva byla zrušena, stejně jako bronzová metalíza. O něco později, v roce 1981, se poprvé objevil i čtyřdveřový model SE s koženými sedadly Novillo a elektricky ovládanými okny. Barva laku byla NH-77M Glacier Gray s šedým interiérem. Základní modely hatchback spolu se čtyřdveřovým, LX a čtyřdveřovým SE dostaly stejné menší černé plastové dálkové zrcátko. Přístrojová deska byla přepracována, většinou s piktogramy, které nahradily slovní výstražné kontrolky a označení ukazatelů. Řadicí páka byla přepracována tak, aby měla silnější pružinu zabraňující nechtěnému zařazení zpátečky, a nahradila tak pružinovou řadicí páku vozů modelového roku 1976 až 1980. Řadicí páka byla také o několik centimetrů zkrácena a měla větší průměr závitu, což umožnilo použití pozdějších řadicích pák Honda, včetně obdélníkové páky používané u všech vozů Accord z roku 1986 a novějších].