Mitsubishi 380

Mitsubishi 380 je vůz střední třídy vyráběný v letech 2005-2008 společností Mitsubishi Motors Australia. K dispozici byl pouze jako sedan a znamenal konec australské výroby tohoto japonského výrobce.

Model 380, který dostal modelové označení DB, byl nástupcem modelové řady Mitsubishi Magna / Verada, která byla poprvé představena v roce 1985 (v případě Verady v roce 1991). Společnost vynaložila na vývoj a výrobu vozu více než 600 milionů australských dolarů, přičemž byl z velké části založen na deváté generaci Mitsubishi Galant navržené ve Spojených státech. 380 pokračoval v zavedeném zvyku Mitsubishi Australia vyrábět pro australský trh sedany s pohonem předních kol a spolu s Toyotou Aurion konkuroval tradičně dobře zavedeným místním vozům Ford Falcon a GM Holden Commodore s pohonem zadních kol.

Ještě před uvedením vozu na trh v říjnu 2005 byl model 380 stigmatizován jako model „make or break“ pro Mitsubishi Australia. Po pomalém začátku prodejů byla v dubnu 2006 modelová řada aktualizována řadou Series II, přičemž základní model přilákal cenové zvýhodnění ve výši téměř 20 %. Pro zvýšení zájmu o vůz přišla 29. července 2007 revize Series III s převážně kosmetickými změnami. Tyto aktualizace nedokázaly zvednout prodeje a vzhledem k tomu, že výroba byla stále nerentabilní, Mitsubishi v březnu 2008 po necelých třech letech výroby ukončilo výrobu modelu 380. Během tříleté výroby bylo vyrobeno celkem 32 044 kusů, z nichž 30 195 bylo prodáno v Austrálii.

Vývoj

Vývoj modelu 380 začal v roce 2002, kdy vedení společnosti v Japonsku povolilo společnosti Mitsubishi Australia zahájit práce na dvou úzce souvisejících vozidlech. Prvním z nich byla varianta Mitsubishi Galant deváté generace s pravostranným řízením, označená kódovým označením PS41. Ta měla nahradit modely Magna a Verada. Druhým, jehož uvedení na trh bylo plánováno na rok 2007, byla verze s dlouhým rozvorem, interně označovaná jako PS41L, která se měla vyrábět jak v konfiguraci s levostranným, tak s pravostranným řízením, nicméně s tím, jak se finanční problémy Mitsubishi zhoršovaly a DaimlerChrysler vystoupil z aliance DaimlerChrysler-Mitsubishi, bylo od projektu PS41L v roce 2004 upuštěno a pravděpodobnost, že se PS41 dostane do výroby, vypadala ještě pochybněji. Průzkum společnosti provedený v polovině roku 2004 ukázal, že 84 % Australanů věřilo, že Mitsubishi ukončí výrobu v Austrálii. Aby se obnovila důvěra zákazníků ve značku, začala se před uvedením modelu 380 na trh v prosinci 2004 vysílat série televizních reklam, jejichž ústřední postavou byl tehdejší generální ředitel Mitsubishi Australia Tom Phillips, a které propagovaly zavedení první pětileté záruky na 130 000 km (81 000 mil). Mitsubishi přepracovalo slogan bývalého předsedy představenstva Chrysleru Lee Iacoccy a zakončilo své reklamy sloganem: „Pokud někde najdete lépe postavené a lépe podporované auto, kupte si ho“.

Celkem bylo na vývoj modelu 380 vynaloženo 600 milionů australských dolarů, z toho 250 milionů dolarů na modernizaci výrobního závodu v Adelaide, aby bylo možné vůz vyrábět, což zahrnovalo instalaci nového lisu na karoserie, který odlévá boky karoserie z jednotlivého kusu oceli. To má za následek velikostní rozdíl 0,7 mm (0,03 palce) mezi jednotlivými karoseriemi, zatímco v roce 2005 byl průmyslový standard 1-1,5 mm (0,04-0,06 palce).

Název 380 byl zvolen jako nový začátek prodeje jediného australského vozu Mitsubishi, vzhledem k tomu, že jméno Magna bylo nyní synonymem pomalu se prodávajícího vozu, který již dávno čekal na náhradu. Mezi sedmi jmény, která se dostala do užšího výběru z celkem 220, Magna skutečně nebyla. Podle tehdejšího generálního ředitele Toma Phillipse vybraný název uspěl v anketě nejlépe a při oficiálním uvedení na trh prohlásil: „‚380‘ vyvolával u zákazníků představu špičkové technologie, evropských standardů, sofistikovanosti a výkonu. Všechny tyto atributy přímo korelují s pozicí našeho nového vozu, a když se k nim přidá kvalita zpracování, kterou jsme proslulí, a velký motor o objemu 3,8 litru, bylo ‚380‘ přirozenou volbou pro název vozu“.

Design

Od samého počátku projektu Mitsubishi vždy zamýšlelo, že se PS41 bude od severoamerického Galantu lišit vnějším designem. Problém spočíval v tom, že PS41 musel sdílet stejný základ a boční profil měl zůstat z větší části nezměněn. Přestavba v Clovelly Parku umožnila použít robustnější karoserie. To poskytlo společnosti Mitsubishi příležitost provést několik nenáročných změn v konstrukci. Ty měly podobu větších předních ochranných krytů, upravené kapoty, nových světlometů a také mřížek a nárazníků.

Přední část vozu PS41 byla původně z pera šéfa designu Mitsubishi Oliviera Boulaye. Boulay byl také zodpovědný za facelift vozů Magna/Verada z roku 2003, ale tato modernizace u kupujících nedopadla dobře. Když DaimlerChrysler v roce 2004 odstoupil od aliance s Mitsubishi, znamenalo to konec vozů Mitsubishi navržených Boulayem. To umožnilo poslední možnost pokročit v designu exteriéru. Do zahájení výroby však zbývalo jen o málo více než rok, a tak se o přepracování designu podělilo australské Mitsubishi se svou mateřskou společností v Japonsku. Základní design, který byl vyhrazen pro základní a středně luxusní modely, vymyslelo japonské studio, zatímco sportovně orientovaný design, který byl koncipován na místní úrovni, byl vyhrazen pro sportovní a vyšší luxusní modely řady 380.

Motorizace

Oproti modelu Galant bylo změněno 70 % vozu, aby byl vytvořen vůz vhodnější pro australský trh. Změny se týkaly silnic, legislativy a preferencí zákazníků. Zadní část podlahové plochy musela být přepracována, aby se do ní vešlo plnohodnotné rezervní kolo, a pro zlepšení tažných schopností bylo nutné použít lepší zadní boční nosníky. Zlepšila se také tuhost karoserie, aby se vypořádala s podmínkami australských silnic. Zlepšená tuhost karoserie vedla k lepší dynamice vozidla, která byla podpořena také použitím propracované konstrukce zavěšení, nových tlumičů a stabilizátorů.

Model 380 byl pouze sedan a jeho jedinou pohonnou jednotkou byl zcela nový motor V6 o objemu 3,8 litru s kódovým označením 6G75, který byl kompatibilní i s palivem LPG. Pozoruhodné je, že na rozdíl od praxe zavedené u předchůdce neměly sportovní modely 380 (VRX a GT) motor s vyšším výkonem ve srovnání s ostatními modely řady. Pětistupňová manuální převodovka modelu 380 ES (pětistupňová sekvenční automatická převodovka byla u modelu ES volitelná) byla ve skutečnosti nejrychlejším vozem řady. Nový motor o výkonu 175 kW (235 k) a 343 N⋅m (253 lb⋅ft) dokázal vůz rozpohybovat z 0-100 km/h za 7,6 sekundy. Vzhledem k volbě převodových poměrů měly vozy 380 vybavené manuální i automatickou převodovkou stejné hodnoty zrychlení.