Honda Legend KA1-6 1. generace

Legend první generace, představený v Japonsku 22. října 1985, byl prvním sériově vyráběným vozem Honda, který na celém světě nabízel pouze motor SOHC V6. Uvedení modelu Legend se také časově shodovalo se zahájením nového prodejního kanálu dealerů v Japonsku, nazvaného Honda Clio. Model Legend byl výsledkem společného podniku s britskou společností Austin Rover Group nazvaného Projekt XX, který byl zahájen v listopadu 1981 podepsáním dopisu o záměru Austin Rover-Honda XX oběma společnostmi s cílem nahradit model Rover SD1 a poskytnout luxusní vůz Honda, a nesl kódové označení HX. Společnost Rover měla ve Spojeném království a v Evropě dlouhodobě vybudovanou pověst výrobce luxusních vozů, kterou demonstrovaly modely Rover P5 a Rover P6, a Honda chtěla představit luxusní vůz pro japonský, evropský a severoamerický trh. Rover se také chtěl vrátit na americký trh, když předtím údajně prodal pouze 1 500 vozů v roce 1971 a krátce se vrátil v roce 1980, kdy prodal 800 vozů Rover SD1 nabídkou modelu Sterling, který byl také výsledkem spolupráce ARG a Honda. vývojové práce probíhaly v závodě Rover v Canley v Coventry a ve vývojovém středisku Honda v prefektuře Točigi. Konstrukční práce na modelu Legend byly ukončeny v roce 1982, přičemž 27. září 1982 byl u Japonského patentového úřadu podán patent na design pod číslem přihlášky 1982-043493 a 19. září 1984 byl zaregistrován pod číslem patentu 0640105.

Honda a British Leyland/Rover se dohodly, že se Legendy budou vyrábět v Cowley pro britský trh. Jen málo Legend vyrobených ve Velké Británii však prošlo standardy kontroly kvality společnosti Honda a mnoho z nich se nakonec používalo pouze jako vnitropodniková doprava. Nakonec bylo ve Velké Británii vyrobeno pouze 4 409 Legend v letech 1986 až 1988. Všechny Legendy pro americký trh byly vyrobeny v Japonsku.

Japonský trh

Honda chtěla rozšířit svou modelovou řadu nad model Honda Accord a nabídnout sedan prémiové úrovně, který by oslovil bohaté zákazníky středního věku, kteří tradičně kupovali modely Toyota Crown, Mazda Luce a Nissan Cedric/Gloria. V roce 1981 Honda představila luxusní verzi modelu Accord s názvem Honda Vigor, ale uvědomila si, že potřebuje vyrábět větší, exkluzivnější sedan s podobnými rozměry jako modely Crown, Luce, Cedric a Gloria. Při celosvětovém uvedení modelu Legend byl seznam příplatkové výbavy minimální, protože běžně označovaná výbava považovaná za luxusní byla součástí standardní výbavy, takže jedinou možností byla volba mezi manuální a automatickou převodovkou.

Hlavní mechanický rozdíl mezi modelem Legend a sedany Toyota, Mazda a Nissan spočíval v tom, že Legend měl pohon předních kol, což podle Hondy bylo „jednoduše nejlogičtějším prostředkem k dosažení cílů, které si konstruktéři přáli: skutečně luxusní vůz s nízkou aerodynamickou kapotou; prostorný interiér s téměř rovnou podlahou a vynikající trakce, která je výsledkem umístění motoru a hnacího ústrojí napříč nad hnacími koly.“ Vůz Legend měl také pohon předních kol. Díky tomu měl Legend poměr rozložení hmotnosti vpředu a vzadu 63/37, podobně jako NSU Ro 80. Jízda byla navržena tak, aby oslovila trh luxusních vozů, nikoli nutně trh výkonných vozů, a poměr rozložení hmotnosti vpředu a vzadu tento cíl odrážel. Snahy o minimalizaci řízení točivého momentu bylo dosaženo tím, že poloosy a úhly kloubů na koncích těchto os byly vyrovnány, což napomáhalo Legendu zrychlovat v přímém směru.

Legend v japonské specifikaci byl nabízen ve třech stupních výbavy: V6Xi s motorem V6 C25A 2,5 l, o něco kratší a užší V6Gi a V6Zi používaly motor V6 C20A 2,0 l. V6Gi měla stejnou úroveň výbavy a luxusních prvků jako V6Xi, zatímco V6Zi měla redukovaný obsah a nižší cenu. Motory V6 byly k dispozici s elektronickým, víceportovým sekvenčním vstřikováním paliva Honda nazvaným Programmed Fuel Injection neboli PGM-FI a proměnnou délkou sacího potrubí u menšího motoru 2,0 l V6. Větší motor 2,5 l byl pro modelový rok 1988 modernizován na objem 2,7 l C27A a jako hlavní vylepšení motoru bylo přidáno sací potrubí s proměnnou délkou. Motor těžil z úspěchů společnosti Honda při jejích snahách v závodech Formule 1 v roce 1964 a ze závodního vozu Honda F1 Honda RA271. Na výběr byla buď čtyřstupňová automatická převodovka transaxle s počítačem řízeným uzamykacím měničem točivého momentu, nebo pětistupňová manuální převodovka transaxle.

Aby sedan vyhověl japonským požadavkům na velikost vozidla a snížil daňovou povinnost, byl vůz s motorem 2,0 l V6 pro japonské zákazníky mírně kratší a užší, a to snížením prodloužení krytů předního a zadního nárazníku a zmenšením celkové šířky na 1695 mm (66,7 palce). Tím se také nabízela alternativa pro tradiční zákazníky vozů Crown a Cedric/Gloria díky zařazení sedanu do menší velikostní kategorie a snížené daňové povinnosti, ale se srovnatelnou úrovní luxusní výbavy, jakou měly větší vozy, a stejným vnitřním prostorem díky pohonnému ústrojí s pohonem předních kol, přičemž rozvor náprav byl oproti vozům Cedric/Gloria a Crown o 30 mm větší. Aby se vyřešila otázka trvanlivosti, vyráběl se Legend jako sedan s pilířem namísto čtyřdveřové pevné střechy, což byl styl karoserie, který v té době ještě nabízely Toyota a Nissan u modelů Crown a Cedric/Gloria. O něco menší karoserie také umožnila modelu Legend konkurovat luxusním modelům Toyota Cresta a Chaser a Nissan Laurel.

Legend nabízel mnoho „prvenství“ značky Honda, například boční airbag řidiče, posilovač řízení s hřebenovým řízením citlivý na rychlost vozidla, protiblokovací systém brzd, předpínače bezpečnostních pásů s nouzovým zajištěním (tzv. E.L.R.), možnost volby čalounění ze 100% vlny nebo látkového moquette a kontrolu trakce „TCS“, což byl první vůz, který používal kontrolu trakce u vozidla s pohonem předních kol. Pozornost byla věnována tomu, aby byl Legend tichý, a tak Honda použila počítačovou simulaci pomocí programu NASTRAN, programu pro analýzu zátěže vytvořeného NASA, který pomohl vozu dosáhnout součinitele odporu vzduchu 0,32 a hladiny hluku v interiéru 63 dB (měřeno při jízdě rychlostí 100 km/h s manuální převodovkou na 5. rychlostní stupeň) a použitím trojitého těsnění kolem horních částí dveřních otvorů.

Legend byl představen s dvojitým zavěšením předních kol a modifikovaným zadním zavěšením Chapman s vlečenými rameny Honda nazvaným „RF (Reduced Friction) Strut Rear Suspension“ s progresivními zadními vinutými pružinami, které při stlačování tuhnou a kombinují tak hladkou jízdu a dobré jízdní vlastnosti. Zadní vinutá pružina byla oddělená od vzpěry a umístěná tak, že vertikální tlak byl podporován spodním řídicím ramenem. Termín Reduced Friction (snížené tření) odkazoval na minimalizaci sil, které vytvářejí tření v tlumičích, což zajišťovalo účinnější tlumení po celou dobu zdvihu odpružení. Zadní zavěšení bylo od modelového roku 1988 celosvětově modernizováno na dvojité vahadlo.

Významnými majiteli první generace modelu Legend byli Soichiro Honda, zakladatel společnosti Honda, Satoru Nakajima, jezdec týmu Tyrrell Racing F1 v roce 1990, a Ayrton Senna. Legend V6Xi byl v roce 1986 používán jako rychlostní vůz na okruhu v Suzuce.