Toyota Tercel L50 (1994–1999): Poslední Tercel a pět milionů vyrobených kusů

Pátá a zároveň poslední generace Tercelu přišla v roce 1994 a nesla označení L50. Přestože šlo o finální kapitolu jedné z nejdéle vyráběných kompaktních řad Toyoty, L50 nepřišel se zásadními revolučními změnami – spíše přinesl přirozený vývoj a zdokonalení osvědčeného konceptu. Motor 5E-FE s rozvodem DOHC a šestnácti ventily zůstal hlavní pohonnou jednotkou a zajišťoval spolehlivý výkon kombinovaný s nízkou spotřebou paliva.

Na americkém trhu byl Tercel L50 od začátku standardně vybaven dvěma čelními airbagy, což v polovině devadesátých let ještě zdaleka nebylo u kompaktních vozů samozřejmostí. Bezpečnostní standard se tím výrazně zvýšil a Tercel si udržel pozici atraktivního vozu pro ekonomicky uvažující zákazníky, kteří nechtěli slevit na bezpečnosti. Od roku 1995 byl americký Tercel vybaven palubní diagnostikou OBD II, která se stala povinným standardem pro tamní trh.

Zajímavou odnoží poslední generace byl model Soluna, vyvinutý speciálně pro trhy jihovýchodní Asie – především Thajska a Indonésie. Soluna nesla stejnou techniku jako Tercel, ale dostala odlišnou karoserii sedanu přizpůsobenou tamním zákaznickým preferencím a byla prodávána jako samostatný model.

V roce 1999 výroba Tercelu skončila a Toyota ho nahradila modernějšími modely: v Japonsku Platzem, v Severní Americe Echem a v Evropě postupně nastupoval Yaris. Za více než dvacet let výroby od roku 1978 bylo na celém světě vyrobeno téměř pět milionů kusů Tercelu – číslo svědčící o tom, jak úspěšnou a oblíbenou řadou Tercel byl po celou dobu své existence.