Toyota Sprinter E80 (1983–1987): Přechod na přední pohon

Rok 1983 přinesl pro Toyota Sprinter zásadní technologický zlom. Čtvrtá generace E80 přešla u sedanu a liftbacku na přední pohon, čímž se Sprinter přizpůsobil dominantnímu světovému trendu a přiblížil moderním normám prostornosti interiéru a stability v zatáčkách. Výjimku tvořila verze Trueno s motorem AE86, která si zachovala zadní pohon a stala se separátní ikonou japonské automobilové kultury.

Pod kapotou pracovaly čtyřválcové motory řad 4A a 5A s objemem kolem 1,5 litru, optimalizované pro spolupráci s novým předním pohonem. Agregáty nabízely solidní výkon při přijatelné spotřebě paliva a vyhověly tehdy přísným japonským emisním normám. Přechod na FWD zároveň umožnil lepší využití prostoru v kabině, která se citelně rozrostla oproti předchůdci.

Méně známou kapitolou E80 je jeho role v severoamerickém automobilovém průmyslu. Toyota a General Motors v té době spolupracovaly v rámci joint venture NUMMI v Californii a Sprinter E80 se stal technickým základem pro americký Chevrolet Nova. Tento projekt byl součástí širší snahy amerického průmyslu učit se od japonských výrobců efektivnějším výrobním procesům.

Designérsky byla generace E80 odlišitelná výraznými bočními okny za C-sloupkem, která dodávala vozu vzdušnější vzhled. Přes technologický pokrok si Sprinter zachoval svou charakteristickou identitu – byl to stále vůz pro prakticky smýšlející japonské řidiče, kteří ocenili spolehlivost a dostupnost prémiového dojmu bez přemrštěné ceny.