Toyota Sprinter E40/E60 (1974–1979): Rozšíření nabídky a první emise

Druhá generace Sprinteru přišla v roce 1974 a navázala na platformu Corolly E30 a E50. Tato éra znamenala výrazné rozšíření karosářských verzí – zákazníci si mohli vybrat ze sedanu, kupé, hardtopu bez středových sloupků B a liftbacku. Sprinter tak pokrýval skutečně širokou škálu potřeb, od rodinného vozu po sportovnější koupě.

Motorová paleta zahrnovala osvědčené agregáty řad K, T a 2T v různých výkonových stupních. Klíčovým milníkem byl rok 1977, kdy byl do nabídky zařazen motor 2T-GEU – přeplňovaná verze dvouventilového DOHC agregátu s přímým vstřikováním paliva. Tato jednotka posunula výkonnostní schopnosti Sprinteru na tehdy srovnatelnou úroveň s evropskými sportovními vozy ve stejné cenové kategorii.

Druhá polovina sedmdesátých let však přinesla i nové výzvy v podobě přísnějších emisních standardů. Japan's rostoucí tlak na snížení výfukových emisí si vyžádal technické úpravy motorů, které vedly ke vzniku nových variant označovaných kódy série E60. Inženýři Toyoty museli balancovat mezi zachováním jízdních vlastností a splněním nových regulatorních požadavků – úkol, který zvládli s pílí sobě vlastní.

Generace E40/E60 potvrdila, že Sprinter není jen přejmenovanou Corollou, ale skutečně promyšleně odlišeným modelem s vlastní identitou. Hardtop karoserie bez středového sloupku byla v té době výrazem prémiového přístupu a přilákala kupce, kteří hledali něco více než jen základní přepravu. Prodeje zůstávaly silné a Toyota měla dobrý důvod v projektu Sprinter pokračovat.