Toyota Sprinter E100 (1991–2002): Dvacetipětiventilek a konec éry

Šestá generace Sprinteru vstoupila na trh v roce 1991 a znamenala technologicky nejambicióznější kapitolu celé modelové řady. Vrcholem nabídky se stala sportovní verze vybavená motorem 4A-GE ve dvacetiventilovém provedení, označovaném přezdívkou "Silver Top" podle charakteristicky stříbrně lakované přírubové hlavy. Výkon 160 koní z dvoulitrového přirozeně plněného čtyřválce byl na tehdejší dobu výjimečný výsledek a Sprinter GT s tímto agregátem se zařadil do japonské sportovní elity dostupné za rozumnou cenu.

Konstrukčně přinesla generace E100 také takzvaná "lisovaná dveřní okna" – technologické řešení, při němž byl rám okna integrálně prolisován do panelu dveří bez oddělených těsnících lišt. Výsledkem byl čistší, modernější vzhled a lepší těsnost karoserie.

Komerční segment obsluhovala řada praktických vozů Sprinter van a kombi, které si zachovaly silnou pozici u japonských malých a středních podniků. Tyto verze zůstaly ve výrobě výrazně déle než osobní sedan – comerciální wagony přežily až do roku 2002 a posloužily jako základ pro pozdější modely Probox a Succeed.

Sprinter Marino, hardtop sedan vycházející z E100 platformy, rozšířil portfolio modelu o prémiový segment bez středového sloupku B. Na americkém trhu sloužil E100 jako základ posledního Geo Prizm před zrušením celé značky Geo. Šestá generace tak uzavřela velkou část globálního příběhu Sprinteru a připravila půdu pro závěrečnou sedmou sérii.