Toyota Mega Cruiser BXD20 (1995–2001)

Toyota Mega Cruiser je jedno z nejpozoruhodnějších vozidel, která kdy z dílen japonského výrobce vzešla. Svými rozměry, hmotností i určením se vymyká všemu, co Toyota kdy pro civilní provoz vyrobila, a jeho existence je přímým důsledkem vojenské zakázky japonských sil sebeobrany. Původní verze BXD10 vznikla jako vysokomobilní vojenské vozidlo – v japonské terminologii označované jako Kókidóša – pro potřeby pozemního vojska JSDF, kde nahrazovalo starší džípy v terénních a logistických úlohách. Vozidlo bylo navrženo tak, aby zvládlo extrémní terén a bylo dostatečně robustní pro vojenský provoz, přičemž svou siluetou neomylně připomínalo americký Humvee, jemuž sloužilo jako přímá inspirace.

Civilní verze BXD20 se od vojenského předchůdce BXD10 odlišovala úpravami nutnými pro provoz na veřejných komunikacích a byla prodávána výhradně v japonské prodejní síti Toyota Store. Srdcem vozidla byl čtyřválcový turbodiesel 15B-FTE o objemu 4,1 litru, který vyvíjel výkon 153 koní a točivý moment 382 Nm – čísla charakteristická spíše pro lehké nákladní vozy než pro osobní SUV. Výkon byl přenášen prostřednictvím čtyřstupňové automatické převodovky Aisin na stálý pohon všech čtyř kol s dvoustupňovým reduktorem. Technická výbava podvozku zahrnovala uzávěrky předního, středního i zadního diferenciálu a čtyřkolové řízení, díky nimž Mega Cruiser zvládal terén, který by zastavil mnohá vozidla považovaná za extrémní terénní specialisty.

Rozměry vozidla byly impozantní i na poměry velkých SUV. Délka 5 090 mm, šířka 2 170 mm a hmotnost 2 850 kilogramů z Mega Cruiseru dělaly velkoformátovou záležitost, která na úzkých japonských ulicích působila jako bytost z jiného světa. Přesto si civilní verze BXD20 našla reálné uplatnění mimo armádní sklady – zájem o ni projevily prefekturální policie, hasičská a záchranná zařízení a japonská automobilová federace JAF. Japonská vláda a armáda přijaly vozy BXD10 ve větším počtu, avšak civilních exemplářů BXD20 bylo prodáno dohromady pouze 133 kusů, ze souhrnné produkce čítající přibližně 3 000 vozidel obou verzí. Výroba probíhala v závodě Gifu Auto Body, dceřiné společnosti Toyoty, a skončila v roce 2001.

Mega Cruiser byl od svého vzniku vnímán spíše jako technologický pokusný balón než jako komerčně zaměřený produkt. Toyota deklarovala, že vůz má sloužit k testování řešení, která by se mohla postupně přenést do sériově vyráběných SUV jako Land Cruiser. Z tohoto pohledu byl projekt úspěšný i přes nezájem kupujících, za nímž stály vysoké japonské silniční daně a prostá nepraktičnost obřího vozidla v hustě osídlené zemi s úzkou silniční infrastrukturou. Dnes patří Mega Cruiser ke sběratelsky nejcennějším japonským automobilům vůbec – jeho extrémní vzácnost, militaristická estetika a technická kuriozita jej řadí do kategorie vozidel, která se na trhu vyskytují jen výjimečně a za ceny, jež několikanásobně převyšují původní prodejní hodnotu.