Nissan Stanza T11 (1981-1986)

Třetí generace Stanzy s kódem T11 přišla v roce 1981 jako první středotřídní Datsun s pohonem předních kol, čímž o rok a půl předběhla přechod k této koncepci u konkurenční Toyoty. Platforma sdílená s kompaktním MPV Nissan Prairie umožnila prostornější interiér a modernější jízdní vlastnosti. V Evropě, kde se přední náhon a design liftback rychle stávaly normou, byla Stanza T11 přijata velmi příznivě.

Nabídka pohonných jednotek zahrnovala čtyřválce od 1,6litrového CA16S po dvoulitrový CA20E, který v USA od roku 1984 dostal vstřikování paliva. Pro některé evropské trhy byla dostupná i 1,7litrová turbodieselová verze CD17T s výkonem 73 koní. Karosářské varianty tvořily třídveřový hatchback, čtyřdveřový sedan a pětidveřový liftback, přičemž sportovnější verzi zastupoval sesterský model Auster s důrazem na mladší demografii.

V USA patřila Stanza T11 mezi roky 1983 a 1986 k nejspolehlivějším vozům ve své třídě podle časopisu Consumer Reports, kdy v hodnocení předčila i Toyotu Camry. Model získal v roce 1981 irskou cenu Auto roku. V Británii se Stanza prodávala do roku 1986, poté ji nahradil přeznačkovaný Bluebird montovaný v Sunderlandu.