Nissan Prairie M11 (1988–1998)

Druhá generace Nissan Prairie s kódovým označením M11 přišla na trh v září 1988 a představovala výrazný posun oproti průkopnickému originálu. Na severoamerickém trhu se prodávala pod názvem Nissan Axxess. Aby Nissan vyřešil výhrady k tuhosti karoserie prvního modelu, přešel z platformy menšího Sunny na robustnější základ Nissan Bluebird. S větší platformou přišly i objemnější motory – základem byl dvoulitrový CA20S, později nahrazený modernějším SR20DE, přičemž na severoamerický trh zamířil výhradně 2,4litrový KA24E.

Prairie M11 sice ztratila některé inovativní prvky první generace – vrátil se střední sloupek B a nová pružinová zadní náprava neumožňovala sklápění zadních sedadel do roviny – ale nabídla prostornější interiér a lepší jízdní vlastnosti. V Kanadě se Axxess prodával šest let (1990–1995), zatímco v USA pouze jeden modelový rok 1990, kdy jej nahradil Nissan Quest. V Evropě převzal roli Prairie vyšší a dodávkovější Nissan Serena.

V Japonsku Nissan v srpnu 1995 představil prodlouženou verzi Prairie Joy s lepším zázemím pro cestující ve třetí řadě sedadel a zvýšenou střechou nad zadní částí kabiny. Od května 1997 byly k dispozici ABS brzdy a airbagy řidiče i spolujezdce. Prairie Joy přinesla také ultrafialový filtr do zasklení. Celkově M11 posloužila jako solidní rodinný vůz, který nabízel flexibilní využití prostoru typické pro třídu kompaktních MPV.