Nissan Bluebird U11 (1983–1987)
První přední pohon v historii Bluebirdu, verze Maxima s V6.
Nissan Bluebird U11 – revoluce předního pohonu
Sedmá generace Nissan Bluebird (U11), představená v roce 1983, přinesla zásadní změnu koncepce – přechod na pohon předních kol. Tento krok následoval trend celého japonského automobilového průmyslu a reagoval na požadavky zákazníků po prostornějších a úspornějších vozech.
Předokolkový koncept
Přechod z pohonu zadních kol na přední byl nejvýznamnějším technickým krokem v historii řady Bluebird. Příčně uložený motor a pohon předních kol umožnily výrazně prostornější kabinu při zachování kompaktních vnějších rozměrů. Vůz nabízel lepší trakci na kluzkém povrchu a nižší spotřebu paliva. Na některých trzích však zůstala dostupná i verze s pohonem zadních kol pro konzervativní zákazníky.
Motory řady CA
Pod kapotou pracovaly moderní čtyřválcové motory řady CA s rozvodem DOHC. Tyto motory nabízely výborný poměr výkonu a spotřeby. Motor CA18DE s rozvodem DOHC a výkonem 131 koní představoval sportovní špičku nabídky. K dispozici byl i úsporný motor CA20E pro zákazníky preferující ekonomický provoz.
Aerodynamický design
Design U11 byl výrazně aerodynamičtější než u předchůdce. Klínovitý profil, zapuštěné kliky dveří a hladké plochy snižovaly koeficient odporu vzduchu. Tento přístup reflektoval celoprůmyslový trend k aerodynamičtějším tvarům, který v 80. letech prosazovaly všechny automobilky.
Globalní výroba
Bluebird U11 se vyráběl nejen v Japonsku, ale i v dalších zemích. V Austrálii pokračovala místní montáž zahájená u 910. Na vybraných trzích se prodával pod různými názvy – například v některých zemích jako Nissan Stanza.