Nissan Bluebird 510 (1967–1972)

Datsun Bluebird 510 – legendární závodní sedan

Třetí generace Datsun Bluebird (510), představená v roce 1967, je všeobecně považována za jednu z nejdůležitějších a nejslavnějších generací celé řady. Kombinace moderního designu, nezávislého zadního zavěšení a výkonných motorů řady L z ní udělala legendu motorsportu a oblíbenou volbu automobilových nadšenců po celém světě.

Průlomový podvozek

Bluebird 510 přinesl jako první sedan Nissanu nezávislé zadní zavěšení se šikmými rameny (semi-trailing arms). Tento pokročilý podvozek, inspirovaný řešením BMW, dal Bluebirdu 510 jízdní vlastnosti výrazně převyšující jeho cenovou kategorii. Přesné řízení s hřebenovou převodovkou a vyvážená hmotnost doplňovaly celkový sportovní charakter vozu.

Motory řady L

Nová řada motorů L s rozvodem OHC přinesla moderní konstrukci s vyšším výkonem a lepší kultivovanosti. Motory L se staly základem nabídky Nissanu na celá 70. léta a proslavily se svou spolehlivostí a výborným potenciálem pro ladění – vlastnost, kterou si závodní a tuningová komunita rychle osvojila.

Motorsport a tuning

Bluebird 510 se stal legendou amerického motorsportu SCCA (Sports Car Club of America), kde dominoval v kategorii sedanů. S motorem L16 nebo L18 a jednoduchou, lehkou konstrukcí byl téměř neporazitelný. Pete Brock a jeho tým BRE (Brock Racing Enterprises) s 510 vyhráli dva tituly Trans-Am. V Japonsku se 510 účastnil rally a okruhových závodů s neméně úspěšnými výsledky. Dodnes je Bluebird 510 jedním z nejhledanějších japonských veteránů a oblíbeným projektem pro restomod přestavby.

Globální úspěch

Na exportních trzích se prodával jako Datsun 510 a stal se jedním z nejúspěšnějších modelů Datsunu v Severní Americe. Nabízel sportovní jízdní vlastnosti BMW 2002 za zlomek ceny, což mu vyneslo přezdívku „poor man's BMW". Byl dostupný jako sedan, kupé a kombi.