Mitsubishi Minica H42/H47 (1998–2011)

Osmá a poslední generace Minicy z října 1998 plně využila nových regulací povolujících rozměry 3 395 mm na délku. Nabízela třídveřový a pětidveřový hatchback s jedinou motorizací – tříválcem 3G83 o objemu 657 ccm s jedním vačkovým hřídelem a čtyřmi ventily na válec. Verze lean-burn s technologií Vertical Vortex snižovala spotřebu o deset procent.

Na této platformě vznikl i vyšší MPV Toppo BJ s přeplňovaným čtyřválcem a pěti ventily na válec. V lednu 1999 přibyla retrovarianta Town Bee s okrouhlým designem a chromovými doplňky. V prosinci 1999 vzniklo padesát kusů limitovaného modelu Pistachio s 1.1litrovým motorem s přímým vstřikováním, určeného výhradně ekologickým organizacím.

V říjnu 2001 se vedle Minicy objevil nový model eK Wagon, který postupně přebíral její roli hlavního kei vozu Mitsubishi. Osobní verze Minicy byly ukončeny v roce 2007, ale užitkové modely pokračovaly až do roku 2011, kdy je nahradil kei vůz Mitsubishi i.

S ukončením výroby skončila téměř padesátiletá historie jednoho z nejdéle vyráběných kei automobilů v Japonsku. Jméno Minica předalo štafetu novějším modelům, ale zanechalo nesmazatelnou stopu v historii japonské miniaturní automobilové kultury.