Mitsubishi Galant 5. generace (E11/E19) – 1983–1989

Pátá generace Mitsubishi Galant přinesla v srpnu 1983 zásadní změnu koncepce – přechod na pohon předních kol. Nové kódy podvozku od E11A do E19A označovaly tuto transformaci. Karoserie byla nabízena jako čtyřdveřový sedan a čtyřdveřový hardtop sedan s odlišným designem. Rozvor vzrostl o 7 cm na 2 600 mm, díky kompaktnějšímu pohonnému ústrojí se výrazně zvětšil prostor pro cestující i zavazadlový prostor.

Motorová nabídka byla široká – od řadového čtyřválce 4G32 o objemu 1,6 litru přes osmnáctistovky 4G37 a 4G62 Sirius, dvoulitrový 4G63 až po vrcholný přeplňovaný 4G63T s intercoolerem a unikátním systémem přepínání mezi dvěma a třemi ventily na válec pro kombinaci výkonu a hospodárnosti. Od roku 1986 přibyl nový dvoulitrový šestiválec V6 6G71 Cyclone sdílený s limuzínou Debonair.

Kombi verze byla fakticky nahrazena modelem Chariot/Space Wagon. Galant byl třetím japonským vozem s čtyřkolovým ABS systémem Bosch. Na japonském trhu existovala paralelní řada Eterna s minimálními odlišnostmi. Tato generace se stala základem rozšířeného modelu Mitsubishi Magna vyráběného v Austrálii od roku 1985, stejný rok kdy Mitsubishi získalo německou cenu Das Goldene Lenkrad za Galant.

Export do USA začal s modelovým rokem 1985 prostřednictvím nové dealerské sítě Mitsubishi. V Novém Zélandu se vůz prodával jako Sigma a vznikla i unikátní verze V3000 s třílitrovou šestiválcovou motorizací, vyráběná až do roku 1991. Verze taxi s motorem na LPG zůstala v japonské výrobě až do prosince 1999.