Mazda MPV LV (1988–1999) – Minivan s duší terénního vozu

Americký sen z Hirošimy

Mazda MPV první generace byla navržena od základů jako minivan specificky pro americký trh a představena v roce 1988 jako model pro rok 1989. Základem vozu byla platforma velkého zadokolkového modelu Mazda Luce, což MPV odlišovalo od většiny konkurentů s předním pohonem. Toto řešení umožnilo nabídnout volitelný šestiválec V6 a přepínatelný pohon všech kol, díky čemuž se MPV řadilo spíše do kategorie víceúčelových vozidel než klasických minivanů.

Pohon a technika

Systém pohonu 4WD nebyl trvalým pohonem všech kol v moderním slova smyslu – řidič jej aktivoval přepínačem na voliči převodovky a dalším přepínačem na palubní desce ovládal uzamčení středového diferenciálu. Pohon 4WD nebyl určen pro jízdu po suchém asfaltu, ale mohl být zapnut i za jízdy. Základním motorem byl řadový čtyřválec G6 o objemu 2,6 litru, volitelně pak třílitrový V6 JE. Od faceliftu v roce 1995 nahradil čtyřválec menší, ale modernější jednotka G5 o objemu 2,5 litru.

Praktické řešení interiéru

Na rozdíl od jiných minivanů mělo MPV ruční parkovací brzdu umístěnou na podlaze vedle sedadla řidiče, nikoli v prostoru u levé nohy. Podobně jako pozdější Honda Odyssey z roku 1995 mělo klasické otevírací dveře místo posuvných, byť původní MPV mělo pouze jedny zadní dveře na straně spolujezdce. Střední řada mohla být osazena lavicí pro tři osoby, což umožňovalo přepravu až osmi cestujících. MPV bylo oceněno magazínem Car and Driver v seznamu Ten Best za roky 1990 a 1991.

Facelift a úpadek

V roce 1995 prošlo MPV výraznou modernizací – přibyly zadní dveře na straně řidiče, airbag spolujezdce a prodloužená příď pro lepší ochranu při čelním nárazu. Přesto rostoucí konkurence ze strany Toyoty Previa, Nissanu Quest a Hondy Odyssey postupně ukrajovala z podílu Mazdy na trhu. Slabé výsledky v nárazových testech pověsti MPV nepomohly. Prodej v Severní Americe skončil po modelovém roce 1998, ve zbytku světa o rok později.