Honda Accord 1990: Šestnáct let v garáži a návrat na silnici

Příběh Hondy, která odmítla zemřít

Jsou příběhy aut, které se čtou jako pohádky. Příběh Michelle a její Hondy Accord čtvrté generace je jedním z nich. V lednu 2007 koupila toto auto od starší paní za 1 500 USD (přibližně 35 000 Kč). Důvod byl ryze praktický: benzín v USA tehdy stál kolem jednoho dolaru za litr, tedy v přepočtu asi 25 Kč, a Michelle potřebovala úsporné auto na rozvážení dětí do školy. Honda Accord se svým spolehlivým čtyřválcem byla logická volba.

Jenže jak to s praktickými rozhodnutími bývá, když ceny benzínu klesly, Michelle zatoužila po něčem víc. Ne po jiném autě — po tom, aby tenhle Accord vypadal tak, jak si ho vysnila. Její manžel sehnal body kit a namontoval ho. Pak přišla barva. Michelle byla posedlá odstínem Sonic Blue Mica od Subaru, kódem 74F, který proslavily závodní Imprezy WRX STi ve světovém šampionátu rally. Tou metalízou nechala svůj Accord přelakovat. Vzadu přibyl nápis Type R, křídlo nejasného původu, dvojitý sportovní výfuk a celá řada dalších úprav včetně custom dveřních panelů s třpytivým povrchem. Z nudného rodinného sedanu se stal stroj, který budil pozornost na každém parkovišti.

Povodeň a šestnáct let ticha

V roce 2010 však přišla katastrofa. Silná bouře způsobila povodeň a voda zaplavila Accord zaparkovaný v manželově karosárně — hladina sahala až k oknům. Pro většinu aut by to byl rozsudek smrti, ale tahle Honda měla štěstí v neštěstí. Když manžel Michelle auto přestěhoval v roce 2015 do garáže nového domu, zjistil, že se mu podařilo nastartovat motor. Voda se zázrakem nedostala k pohonné jednotce ani k převodovce. Plánoval auto opravit, ale život měl jiné plány. Honda Accord zůstala stát v garáži, pokrytá prachem, plísní a vzpomínkami. Rok za rokem, celých šestnáct let.

Právě na tomto místě vstupuje do příběhu Austin, přítel dcery Michelle. Ten kontaktoval detailingovou firmu WD Detailing — Mika a RJ — aby Accord přivedli zpět k životu. Co našli, by odradilo většinu lidí: auto pokryté silnou vrstvou plísně a prachu, interiér prosycený vlhkostí, v kufru pod reproduktory Alpine Type X — mimochodem jedny z nejlepších, jaké Alpine kdy vyrobil — myší hnízdo. Přesto se pustili do práce. Tlakové mytí postupně odhalovalo tu ikonickou modrou metalízu s neonovými zelenými, stříbrnými, oranžovými a fialovými akcenty. Následovalo odmašťování, ruční mytí speciálními autošampony, práce s kartáči a mikrovláknovými utěrkami, parní čištění interiéru, odstraňování skvrn a leštění laku. Sejmuli křídlo, vyčistili pod ním, odstranili samolepku z okna. Šedé látkové čalounění se po hodinách práce vrátilo téměř do původního stavu.

Motor, který odmítá vzdát

Pod kapotou Accordu čtvrté generace pracuje 2,2litrový šestnáctiventilový řadový čtyřválec řady F22. Tento motor produkuje přibližně 125 koní a 186 Nm točivého momentu. Čísla, která nikoho z míry nehodí — ale to není pointa. Motory řady F22 jsou v komunitě Honda proslulé svou téměř nezničitelnou spolehlivostí. Existují zdokumentované případy, kdy tyto agregáty odjezdily přes milion kilometrů bez větších oprav. A právě to se potvrdilo i zde. Mechanik Adam zkontroloval motorový prostor, našel únik paliva ve vedení, který opravil, vyměnil baterii, zkontroloval olej — a motor nastartoval bez jediného zaváhání. Po šestnácti letech stání, po povodni. Honda Accord řady F22 se prostě nezastaví.

Čtvrtá generace Honda Accord, interně označovaná CB7 (sedan) a CB9 (kombi), se vyráběla v letech 1989 až 1993 a představovala důležitý milník v historii modelu. Accord byl v té době již etablovaným bestsellerem amerického trhu — v osmdesátých a devadesátých letech se pravidelně umísťoval na špici prodejních žebříčků v USA. V Evropě se prodával také a byl znám především svou spolehlivostí a kultivovaným projevem. Dnes je čtvrtá generace sběratelsky zajímavá, protože jde o poslední ročníky před přechodem na výrazně větší pátou generaci, která se již více orientovala na americký vkus. Čistý design, kompaktní rozměry a legendární kvalita zpracování z ní dělají žádaný exemplář mezi fanoušky klasických Hond.

Technologická kuriozita: motorický bezpečnostní pás

Accord této éry skrývá jednu technologickou kuriozitu, která dnes vyvolává spíše úsměv. Automatický třípásový bezpečnostní pás na kladce, poháněný elektromotorkem, který po nastoupení a zavření dveří automaticky přetáhl ramenní popruh přes tělo řidiče či spolujezdce. Toto řešení bylo reakcí amerických výrobců na federální požadavek pasivních zádržných systémů — a Honda ho adoptovala pro svůj americký trh. V praxi byl tento systém nepohodlný a při nehodě potenciálně nebezpečný, protože klínový pás musel cestující připnout sám. Tato technologická slepá ulička skončila, když americká vláda od 1. září 1998 nařídila povinné airbagy pro všechna nová vozidla, čímž potřeba automatických pásů odpadla.

Setkání po letech

Finále tohoto příběhu se odehrálo, když Michelle přijela na místo detailingu — na přívěsu, protože netušila, že její auto opět jezdí. Když uviděla svůj Accord v plné kráse, rozplakala se. „Znamená to pro mě hodně," řekla prostě. Poprvé od roku 2015 usedla za volant svého upraveného, šestatřicetiletého Accordu a vyjela na silnici. Příběh, který mohl skončit na vrakovišti, dostal šťastný konec. A Honda Accord čtvrté generace opět dokázala, proč si zaslouží místo v panteonu nejspolehlivějších aut, jaká kdy byla vyrobena.

Fenomén profesionálního detailingu, který v tomto příběhu hraje klíčovou roli, se za poslední dvě dekády proměnil z okrajového hobby nadšenců v globální odvětví s miliardovými obraty. Zatímco dříve šlo o prosté mytí a voskování, dnes detailingové firmy pracují s keramickými ochrannými vrstvami, speciálními nanotechnologickými přípravky a sofistikovanými postupy renovace laku. Případ Michelle a jejího Accordu ukazuje, že i auto zdánlivě odsouzené k zániku může být profesionálním detailingem a základní mechanickou péčí vráceno do stavu, v jakém může opět sloužit svému majiteli — a přinášet mu radost.